Zobrazují se příspěvky se štítkemCKČ. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCKČ. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 1. března 2015

Mare incognitum

Za minulý rok jsem úplně zapomněl na další Kočas, kde se objevila novela z CKČ s názvem Mare incognitum. Hodnocení porotců jí vyneslo slušné třetí místo. Vlastně jsem se k sborníku ještě nedostal - důvodem je dokončování rozsáhlého steampunkového románu se stále ještě pracovním názvem Pelyněk. O něm tu ale brzy napíšu více.
A co ode mě najdete v Kočasu?
Letuška Barbara na svém první meziplanetární plavbě vesmírnými kanály zjistí, že práce s lidmi je těžší, než si u zkoušek na VŠCK (Vysoká škola civilní kosmonautiky) myslela. Zvlášť poté, co se na kosmickém trajektu Spacelimbus ocitne černý pasažér s kapsami nacpanými zakázanou technodrogou, která umožňuje číst myšlenky spolehlivěji, než kontaktní čočky vyladěné podle momentální nálady nositele. Její partner, kyborg Crowley, nemá coby stroj smysl pro humor, ale dokáže ji spolehlivě naštvat. Aby nebylo problémů dost, uvízne loď v neznámém prostoru, odkud se podle platných fyzikálních zákonů není možné vrátit. Hřbitov mnoha kosmických lodí, které se navždy ztratily. Jak skutečnost neodvratné smrti sdělit nepříliš empatickým pasažérům? Kdo vykrádá zdejší vraky? Kdo vpustil robotické Sběrače kovů na palubu? A proč se v celém známém vesmíru, propojeném Riesovými kanály, zatím nenašly ani stopy po jiné mimozemské civilizaci?
Mini space opera v lehce kyberpunkovém hávu o setkáních a hranicích lidství na vodách neznámého moře.

neděle 4. května 2014

O největším z mágů

V květnovém čísle časopisu Pevnost (i když to není zrovna moc vidět) vyšla povídka, která má celý a původní a necenzurovaný název: 

O Největším z mágů, aneb Putování k Dračí hoře, jež podstoupil můj veliký Mistr, a o slavných činech jím vykonaných, jak je sepsal jeho učedník řečený Zlaťák, v roce Líného berana přestupném do Chromé ovce.

Jedná se o fantasy humornou a dá se o ní prohlásit, že vypadá jako kdyby Terryho Prattcheta zkusil napsat Bohumil Hrabal. Nicméně v roce 2009 získala krásné, nepublikované šesté místo, čímž se přesunula do kategorie šuplík, než mě nový šéfredaktor Pevnosti Josef Horký požádal o něco k uveřejnění.
Nějakou zmínku o povídce můžete zkusit dohledat i zde (opravu tam je).
Nebudu složitě charakterizovat příběh - klasické téma čarodějův učeň, dobrodružná výprava, magické překážky a samozřejmě drak na cestě k nesmrtelnosti. Tentokrát z pohledu krčmářova syna.

neděle 5. ledna 2014

VVN

32. ročník Ceny Karla Čapka byl vyhlášen na Fénixconu v Brně, což je shodou okolností moje rodné město a tudíž jsem si ho nemohl nechat ujít. Navíc se moje práce dostala do kategorie dlouhá povídka a získala 5. místo, zatímco novela Mare icognitum byla oceněna třetím pořadím.
Když se podívám na názvy svých děl, převažuje stručnost. VVN je zatím na předním místě (dokud jednou nevyjde novela s názvem SV). Samozřejmě jde o zkratku a já nebudu zastírat, že se jedná o velmi vysoké napětí. Zda vás chytne a udrží záleží na tom, jestli máte v oblibě elektřinu, kulové blesky, megalitické stavby, obskurní lidové spolky, darking, stormchasing, dějiny pohraniční služby, blackout a binární soustavu. Tohle všechno čeká dvojici poněkud mainstreamových hlavních hrdinů, málomluvného ajťáka, který je postaven před rozhodnutí porušit zákon (s čímž nemá problém) a možná se při tom nechat zabít (!), aby zachránil městečko a potažmo celou zemi před globálním výpadkem elektřiny a dokázal tím mladé advokátce, že ji nikdy nepřestal milovat... atd. melodramatické osudy ve svitu bouře.
Co ovšem skutečně znamenají kulové blesky? Jaká je pravděpodobnost setkání s nimi? Jak s tím souvisí megalitické řady kamenných menhirů? A proč si tajemné síly vybraly zrovna zapadlé městečko kdesi v pohraničí?

Den č. 5

Z loňského ročníku CKČ si Jiřina Vorlová vybrala do svého sborníku krátkou povídku, která skončila na stále hezkém osmém místě. Ostatně, které místo v první desítce není hezké, že? Přestože se jedná o blíže nespecifikované město kdesi ve Střední Americe (ne, tentokrát to opravdu není Praha...), čemuž odpovídají reálie i zvolené jazykové prostředky, příběh by se mohl odehrát i kdekoli jinde: svět sužuje nová globální katastrofa, jejíž příčinou jsou kybernetické organismy cílevědomě napadající veškerou elektroniku. Mají větší šanci na přežití lidé ve městech stíněných drahými clonami, nebo obyvatelé slumu na jeho okraji? Proč se podivní ptáci objevují zrovna pátého dne? A co přijde po nich?

pondělí 27. srpna 2012

Dlouhá zima

Další dílko z mé tvorby vyjde na podzim ve sborníku redigovaném Jiřinou Vorlovou, který má - alespoň pro neznalé - zvláštní a zavádějící název Kočas 2012. V soutěži CKČ se loni umístila na 9. místě v kategorii krátká povídka a jestliže její vyústění budete považovat za happyend, není něco v pořádku.
Dlouhá zima není jen sci-fi velmi blízké budoucnosti, ale především sonda do života fiktivního pražského domu, jehož obyvatelé jsou postaveni před složitou otázku - vytěžit poslední přírodní zdroj nebo se smířit s tím, že se máme všichni stejně hluboko do kapsy? Převáží právo silnějšího nad rozumem a demokratickými principy?


čtvrtek 1. září 2011

Nebe, peklo, ráj

Ne, tato povídka není zase tak dobrá. Autor je o tom přesvědčem, protože ji vymyslel zhruba před dvaceti lety, začal psát asi před pěti a dokončil teprve pár dní před uzávěrkou CKČ 2011, ve snaze zjistit, co vlastně porotci, potažmo čtenáři, preferují. Kupodivu se umístila pátá. Sociální antiutopie Dlouhá zima zůstala pod čarou, bohužel i moje první soutěžní novela Po stopách Yuwenů. Druhé místo v této kategori je slabou odměnou, protože její vítěz může být pouze jeden a tak si na publikovaní této dobrodružné výpravy do ruského velkoměsta v duchu bratří Strugackých musím počkat. Martin Koutný, dlouholetý administrátor CKČ a skvělý autor, se o ní vyjádřil slovy: "To prostě musí vyjít!" Uvidíme.
Nebe, peklo, ráj jsou tři světy postkatastrofické planety Země, vyprávěné ze tří různých pohledů. A kde je peklo, nechybí záhadná rasa ďáblů, udržující lidstvo v poslušnosti a izolaci, jsou tu neméně záhadní učitelé, nabízející snadné řešení. Ekoterorismus může být prostředek nebo jen cíl. Nakonec nic není jen zelené nebo modré, černé a bílé. Hrdina s plamenomentem místo paže na to musí přijít sám.
Josef Pecinovský v doslovu Mloka píše:  
"Záhadný, tajemný, složitý a nepřátelský je svět v povídce... Dystopická civilizace je pozůstatkem toho, co po nás zbude na Zemi, a člověka maně napadne otázka, zda právě tohle není ten směr, ke kterému se neomylně ubíráme. Ač název povídky naznačuje něco jiného, její hrdinové si musí projít třemi stadiemi pekla, aby dosáhli cíle, který přece jen dává naději do budoucna."

pondělí 1. srpna 2011

Vzteklina

Ačkoli skončila v CKČ 2010 až na devátém místě, vybrala si tuto povídku Jiřina Vorlová do sborníku Kočas 2011. Zpočátku humoristické vyprávění o válce mezi chataři a pravověrnými trampy na místě tajemných vykopávek dává tušit, že něco nebude v pořádku s protagonisty příběhu, ani s černým pejskem, který se nečekaně objeví na scéně. Vyřeší laxní antihrdina Doktor záhadu, než padne první hlava? Teprve poslední řádky vám odpoví, kde začíná konec.

středa 1. září 2010

Homo singularis

Cena Karla Čapka potřetí a opět druhé místo. V kategorii dlouhá povídka se umístil Homo singularis, zatímco sociální mikrodrama Plamínek, které autor na rozdíl od porotců považuje za daleko zdařilejší než své lépe hodnocené práce, zůstalo kdesi v polovině, nezafungoval ani kyberpunkový vtípek Stará škola. Spojení velmi blízké budoucnosti, zvláštních halucinogenů a detektivního příběhu o zdánlivě náhodném setkání dvou starých kolegů na půdě české univerzity odkazuje v prvé řadě na zlatou éru sci-fi, protože klade otázky, které se pod záplavou kosmických stříleček postupně stávají intelektuálním přívažkem.

úterý 1. září 2009

Zkratky

Do ročníku CKČ 2009 jsem, povzbuzen předchozím úspěchem, poslal povídky tři. Upírská variace beze slova upír s nevhodně zvoleným názvem Zatmění prošla bez povšimnutí, fantasy parodie Největší mág se umístila v dlouhé povídce těsně pod čarou šestá a Zkratky možná nezvítězily jen díky tomu, že prý podobné téma kdysi zpracoval už nějaký King, tedy Stephen Edwin King. Když jsem po několika letech jeho Zkratky paní Toddové četl, musel jsem uznat, že jsou výborné. Já téma pojednal úplně jinak. Ocitáme kdesi v českém pohraničí, v krajině pískovcových skal, kudy vedou kupecké stezky známé jen domorodcům. Za každou zkratku se musí něčím zaplatit. A cena může být vysoká...

pondělí 1. září 2008

Virtualita

Moje první povídka zaslaná do literární soutěže, pokud nepočítám nějaké ty bezvýsledné pokusy z raného mládí. Druhé místo v Ceně Karla Čapka 2008, kategorie mikropovídka.
J. W. Procházka o ní v doslovu Mloka prohlásil:
"Virtualita pro mě představuje jeden z nejzajímavějších textů letošní soutěže... Jedná se totiž o ryzí kyberpunkovou záležitost, jazykově nabitou vizi budoucnosti, v níž lidé z důvodu totálního přelidnění prožívají téměř celou svou existenci ve virtuální realitě. Pouliční slang prošpikovaný odkazy a slovními hříčkami umožňuje vyniknout pointě..."
Český rozhlas, konkrétně stanice Leonardo, ji v roce 2011 zdramatizoval. Přímý link na pořad je tady, samotnou povídku najdete až ke konci pořadu.