Mare incognitum

Za minulý rok jsem úplně zapomněl na další Kočas, kde se objevila novela z CKČ s názvem Mare incognitum. Hodnocení porotců jí vyneslo slušné třetí místo. Vlastně jsem se k sborníku ještě nedostal - důvodem je dokončování rozsáhlého steampunkového románu se stále ještě pracovním názvem Pelyněk. O něm tu ale brzy napíšu více.

A co ode mě najdete v Kočasu?

Letuška Barbara na svém první meziplanetární plavbě vesmírnými kanály zjistí, že práce s lidmi je těžší, než si u zkoušek na VŠCK (Vysoká škola civilní kosmonautiky) myslela. Zvlášť poté, co se na kosmickém trajektu Spacelimbus ocitne černý pasažér s kapsami nacpanými zakázanou technodrogou, která umožňuje číst myšlenky spolehlivěji, než kontaktní čočky vyladěné podle momentální nálady nositele. Její partner, kyborg Crowley, nemá coby stroj smysl pro humor, ale dokáže ji spolehlivě naštvat. Aby nebylo problémů dost, uvízne loď v neznámém prostoru, odkud se podle platných fyzikálních zákonů není možné vrátit. Hřbitov mnoha kosmických lodí, které se navždy ztratily. Jak skutečnost neodvratné smrti sdělit nepříliš empatickým pasažérům? Kdo vykrádá zdejší vraky? Kdo vpustil robotické Sběrače kovů na palubu? A proč se v celém známém vesmíru, propojeném Riesovými kanály, zatím nenašly ani stopy po jiné mimozemské civilizaci?
Mini space opera v lehce kyberpunkovém hávu o setkáních a hranicích lidství na vodách neznámého moře.

Ukázka: 

„Přejete si?“ pohlédla na vrásčitou ženu s tím nejmedovějším výrazem svého mimického rejstříku.

„Pojďte honem se mnou, slečinko,“ popadala paní v konzervativním obleku dech, „to je hrozné, až to uvidíte, já nevím, co mám dělat, říkala jsem to, ale marně, snad mi už ani nerozumí...“

„Někomu se udělalo nevolno?“

Po předchozí zkušenosti s palubním lékařem ho netoužila znovu rušit. Možná bude lepší, když se o všechno postarám opravdu sama. Konce konců, i kurzy první pomoci mám za plný počet.

„Ale kdepak, ještě to aby, slečinko. Já jenom nevím, kam bych se obrátila, vždyť já mám platný lístek, podívejte, a oni mě sem dají tohle!“

V chůzi automaticky prověřila kartu. Prostorné kupé, zařízené spíše jako apartmán, neobsahovalo nic, čemu by se dalo říkat tohle. Ledaže...

„Achoj. Teší me. Ste můj boarding pass.“

Vysoký mladý muž s nafialovělou kůží mediánců podával stewardce kousíček plastu, zaručující právo na místo a nápoj zdarma. Emirisy ladily s jeho pletí, modifikovanou pro život na exoplanetě Středního pásu, bohaté na ultrafialové záření a plutonium, což ji řadilo mezi ty nejbohatší a zároveň také nejvíce diferenciované světy. Pokud jste kdekoli v galaktickém sektoru toužili sehnat ilegální zboží, nejlacinější prostitutku, zbavit se manželky či obchodního společníka, váš člověk vždycky trochu připomínal reklamu na rakovinu kůže. Naproti tomu horních deset tisíc vlastnilo kupříkladu galaktické cargo společnosti. Spacelimbus nevyjímaje.

„V pořádku, děkuji,“ uplatnila mediánský obchodní dialekt. „Po zaznění signálu se prosím připoutejte, budeme proplouvat dimenzionálním kanálem. Nepříjemné vibrace, případně bolesti hlavy, jsou pouze dočasného rázu a na druhé straně rychle odezní. V případě přetrvávajících obtíží vám ráda poskytnu antidislocatikum.“

„Pro všecko na světě!“ sepjala ruce milá stařenka, „přece mě tady s tímhle nenecháte! Já jsem řádný pasažér, občan Země, je mi dvaaosmdesát, zažila jsem všecky tři krize a musím na starý kolena cestovat vedle takovýho neřáda?“

Vzhledem k tomu, že duhovky mediánce setrvávaly v oslnivě zlatožlutém třpytu, dalo se předpokládat, že ekumeně rozumí mizivě. Proč se taky namáhat studiem, když vaše rasa patří k nejpočetnějším vůbec a na všech obydlených planetách najdete trojjazyčné nápisy.

„Promiňte,“ povzdechla si náznakem, aby jí nemohla být vytknuta neprofesionálnost, „co jste potřebovala?“

„Dejte to ode mě pryč. Dejte ho jinam. Dolů, tam patří. Já ho zde nechci. Jsem slušná žena. Mám platný lístek a nemám zájem o takovou společnost.“

Úsměv nepůsobil přirozeně. To je den. Narafičili na mě testovací skupinu, nebo je to opravdu běžný vzorek cestujících? Těžko uvěřit. Teď nejspíš nějaký manažer společnosti čeká, až udělám chybu, dám průchod svým emocím, vybuchnu a pošlu je všechny do...