PRG END IF

Již loni vyšel první svazek sborníku povídek věnovaných Praze. Jak je u Strak na vrbě zvykem, obsahuje slušný počet stran a skvělou obálku Tomáše Kučerovského.
A také moji povídku.
Jde o kyberpunk (i když se v recenzích můžete dočíst i něco jiného).
Čekají vás známé pražské postavy v nečekaných konstalacích, žluté špendlíky, vzducholodě, bezdomovci, sličné Slovanky, boti, základy programování, alternativní linie a samozřejmě také v anotaci zmiňovaná armáda golemů. To vše v digitální e-Praze, kde si každý může dělat, co mu povolí jeho oprávnění, Korektoři a programovací skilly.
Tento příběh můžete číst také jako sci-fi, postapo, litRPG a zdrojový kód.




Ukázka:

Když jsem se vynořil z kalné Vltavy, došlo mi, jak moc jsem se mýlil. Tamten svět nebyl skutečný. Betonový skelet mostu, jímž se právě prohnal rychlovlak Varšava-Praha-Paříž, jak jsem se dozvěděl z nápisu na jeho bocích, neměl ani škrábanec. Původní konstrukci nahradili vícepodlažním tělesem zavěšeným na obřích pilotech, v jejichž světélkujících oknech seděli za stolečky bister lidé a kochali se výhledem na Pražský hrad, Karlův most a tak podobně. Pokud u toho zrovna nenakupovali, netancovali, nesouložili, nebo co vlastně, napadlo mě.

Nikoho nezajímal chlap v řece.

Nikoho netrápily otázky typu - jak jsem se sem dostal, proč je noc a co jsem vlastně zač. Jediný, kdo si mě všiml, když jsem se unaveně vysoukal na molo náplavky a snažil si vytřepat vodu z uší, byla svítící stěna rohového domu. Obří headline - provázen produktovým videem - mi nabízel poslední kolekci plavek, domácí saunu, nafukovací dron a další nesmysly spojené s koupáním.

„Objednejte si vyhlídkovou plavbu právě teď! PRAGUE-BOATS. Z Kampy až na Slapy! Již od roku 1865.“

„Zatracená kontextová reklama,“ ulevil jsem si. „Potřeboval bych spíš někoho, kdo mi vysvětlí, kde jsem!“

Protože tohle nebylo jednadvacáté století. A jestli, pak v nějakém snu šíleného urbanisty.

Za podskalskou Celnicí se zvedal blok kancelářských budov, kterými procházel polouzavřený tubus vlakové trati. Končil až někde u Vyšehradu. Zřejmě ukrýval také nástupiště. Ještě hůř dopadla druhá strana řeky. Smíchovské panorama tvořily převážně výškové budovy, nebál bych se říct mrakodrapy, na místě dětského hřiště exhiboval zábavní park, odkud tryskaly kužele laserů vábící na jedinečnou show/atrakci/jízdu/virtualitu/atd. Na Císařské louce trůnila jakási rozšlápnutá prosklená koule, snad divadlo nebo možná delfinárium, protože fasáda pokrytá zobrazovači měla evokovat pocit, že je tvořeno pramenitou vodou. Z Novohradských hor, nejspíš.

Bez ohledu na urbanismus spojovalo oba břehy několik nových mostů.

A nad Petřínem se vznášela gigantická moderní vzducholoď opatřená animovaným nápisem: PRAGUE-SKY RESTAURANT.

Prostě k zblití.