A také moji povídku.
Jde o kyberpunk (i když se v recenzích můžete dočíst i něco jiného).
Čekají vás známé pražské postavy v nečekaných konstalacích, žluté špendlíky, vzducholodě, bezdomovci, sličné Slovanky, boti, základy programování, alternativní linie a samozřejmě také v anotaci zmiňovaná armáda golemů. To vše v digitální e-Praze, kde si každý může dělat, co mu povolí jeho oprávnění, Korektoři a programovací skilly.
Tento příběh můžete číst také jako sci-fi, postapo, litRPG a zdrojový kód.
Ukázka:
Když
jsem se vynořil z kalné Vltavy, došlo mi, jak moc jsem se mýlil.
Tamten svět nebyl skutečný. Betonový skelet mostu, jímž se
právě prohnal rychlovlak Varšava-Praha-Paříž,
jak jsem se dozvěděl z nápisu na jeho bocích, neměl ani
škrábanec. Původní konstrukci nahradili vícepodlažním tělesem
zavěšeným na obřích pilotech, v jejichž světélkujících
oknech seděli za stolečky bister lidé a kochali se výhledem na
Pražský hrad, Karlův most a tak podobně. Pokud u toho zrovna
nenakupovali, netancovali, nesouložili, nebo co vlastně, napadlo
mě.
Nikoho nezajímal chlap v řece.
Nikoho netrápily otázky typu -
jak jsem se sem dostal, proč je noc a co jsem vlastně zač. Jediný,
kdo si mě všiml, když jsem se unaveně vysoukal na molo náplavky
a snažil si vytřepat vodu z uší, byla svítící stěna rohového
domu. Obří headline - provázen produktovým videem - mi nabízel
poslední kolekci plavek, domácí saunu, nafukovací dron a další
nesmysly spojené s koupáním.
„Objednejte
si vyhlídkovou plavbu právě teď!
PRAGUE-BOATS.
Z Kampy až na Slapy! Již od roku 1865.“
„Zatracená
kontextová reklama,“ ulevil jsem si. „Potřeboval bych spíš
někoho, kdo mi vysvětlí, kde jsem!“
Protože tohle nebylo
jednadvacáté století. A jestli, pak v nějakém snu šíleného
urbanisty.
Za podskalskou Celnicí se zvedal
blok kancelářských budov, kterými procházel polouzavřený tubus
vlakové trati. Končil až někde u Vyšehradu. Zřejmě ukrýval
také nástupiště. Ještě hůř dopadla druhá strana řeky.
Smíchovské panorama tvořily převážně výškové budovy, nebál
bych se říct mrakodrapy, na místě dětského hřiště exhiboval
zábavní park, odkud tryskaly kužele laserů vábící na
jedinečnou show/atrakci/jízdu/virtualitu/atd. Na Císařské louce
trůnila jakási rozšlápnutá prosklená koule, snad divadlo nebo
možná delfinárium, protože fasáda pokrytá zobrazovači měla
evokovat pocit, že je tvořeno pramenitou vodou. Z Novohradských
hor, nejspíš.
Bez ohledu na urbanismus
spojovalo oba břehy několik nových mostů.
A nad Petřínem se vznášela
gigantická moderní vzducholoď opatřená animovaným nápisem:
PRAGUE-SKY RESTAURANT.
Prostě k zblití.
Žádné komentáře:
Okomentovat