neděle 5. ledna 2014

Den č. 5

Z loňského ročníku CKČ si Jiřina Vorlová vybrala do svého sborníku krátkou povídku, která skončila na stále hezkém osmém místě. Ostatně, které místo v první desítce není hezké, že? Přestože se jedná o blíže nespecifikované město kdesi ve Střední Americe (ne, tentokrát to opravdu není Praha...), čemuž odpovídají reálie i zvolené jazykové prostředky, příběh by se mohl odehrát i kdekoli jinde: svět sužuje nová globální katastrofa, jejíž příčinou jsou kybernetické organismy cílevědomě napadající veškerou elektroniku. Mají větší šanci na přežití lidé ve městech stíněných drahými clonami, nebo obyvatelé slumu na jeho okraji? Proč se podivní ptáci objevují zrovna pátého dne? A co přijde po nich?



Ukázka:



Má nádherně vybarvený povrch, lesklý, kovově namodralý zobáček, daleko přečnívající jako zvědavý sosák moskyta, pohyby neustále vířících perutí rozmazávají zelené a červené šmouhy podél droboučkého tělíčka o váze pouhých desítek gramů. Střemhlav se pustil do sbírání návnady, jako by si neuvědomoval nebezpečí, umístěné na spojnici hledáčku a mušky dlouhé ptáčnice.
Perez stiskl lučík spouště.
Kolibřík se rozprskne v barevném obláčku. Gravitace k sobě přitáhla zdánlivě nehmotného tvora stejnou silou, jako drážkovanou kulku .22 Long Rifle.
Vzápětí kolem jeho trupu zavířilo pět dalších ptáků. Bez dotyku se zemí lapali do zobáčků barevné částečky svého druha. Kolibřík nikdy neusedne na zem, dokud není mrtvý. To platilo i v dobách, kdy jejich peří býval cenným artiklem k ozdobě dámských klobouků a lovci z celé Ameriky pořádali výpravy na nejdrobnější trofeje okřídlených drahokamů. Perez dlouho nevěděl, k čemu bude ptáčnice jeho děda k užitku.
Pěti ranami skolil všechny kolibříky. Chvíli počkal, jestli se v soumraku nezaleskne další, ale koneckonců, byl teprve třetí den.
Posunul kšiltovku do týla a opustil rozpáleným plechem vonící stín Vocha.
Většina kolibříků měla roztržené útroby. Okrový prach savany zvolna ulpívá na barevných kouscích plastu, kovových listech per, paměťových krystalech, nanoservech ještě tepajících akumulovanou energií, keramickém zobáčku, uvnitř kterého dohasíná plazmový plamínek.
Chusma,“ odplivnul Perez hořkou slinu a rozdrtil patou všechno, co zbylo.

Žádné komentáře:

Okomentovat