Do ročníku CKČ 2009 jsem, povzbuzen předchozím úspěchem, poslal povídky tři. Upírská variace beze slova upír s nevhodně zvoleným názvem Zatmění prošla bez povšimnutí, fantasy parodie Největší mág se umístila v dlouhé povídce těsně pod čarou šestá a Zkratky možná nezvítězily jen díky tomu, že prý podobné téma kdysi zpracoval už nějaký King, tedy Stephen Edwin King. Když jsem po několika letech jeho Zkratky paní Toddové četl, musel jsem uznat, že jsou výborné. Já téma pojednal úplně jinak. Ocitáme kdesi v českém pohraničí, v krajině pískovcových skal, kudy vedou kupecké stezky známé jen domorodcům. Za každou zkratku se musí něčím zaplatit. A cena může být vysoká...
Jaroslav Velinský, kterému jsem dílko věnoval, mi napsal:
Samozřejmě že Tvoje téma už bylo porůznu zpracováno (podobně) např. i Součkem, ale to je fuk, v SF už stejně nová původní témata nejsou. Mně osobně se Tvoje povídka líbí - už taky proto, že si její děj dovedu docela představit tady u nás za barákem.
Mimochodem, pan Velinský, alias Kapitán Kid, je výborným autorem mnoha detektivek, i několika sci-fi a fantasy knih, které jsou mi blízké obsahem i formou. Zkratky jsou určitým holdem této velké postavě české žánrové scény a zároveň se mu stylisticky snaží přiblížit.
Další informace: LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi
Ukázka:
Měl jsem za to, že pořád mluví o mrchožroutech. Pak se pískovcové věže rozestoupily a skupina několika světel, která ležela před námi, byl bezpochyby můj vytoužený Újezd. Podíval jsem se na hodinky: patnáct minut od chvíle, kdy jsme vstoupili do skal. Silnička musela opisovat ležaté osmičky, aby vydala na sedm kilometrů, jak drze prohlašovala mapa.
„Děda mi vo tom vyprávěl. Končila válka, lidi mizeli, vyháněli Němce a kolaboranty, někde jim akorát všecko vzali, jinde si to s nima holt vyřídili po svym. Nikdo se nestaral vo osudy těch, vodsunutejch. Tady nemluvila česky ani kráva, takže zůstala pustina, prázdný chalupy, kam se našinec nehrnul, dole pod horama bylo víc práce a všeho. A když se vrátili, s děckama už vodrostlejma, nemohli k ní trefit. Totiž, vona tam někde byla, a furt je, jenomže se někam posunula. Řikali, že náckové dělali pokusy s těma ejnštajnovejma krámama, jenže to se říká všude a nikdo tomu vlastně nerozumí, měli tenkrát svejch starostí dost, komunisti a osmačtyricátej, pak někdo vytáh, že Rusi tenkrát dělali první atomový vejbuchy, potajmu, jenže taková síla, to přeci vždycky něco změní, třeba na jiným konci světa, my sme si ničeho nevšimli, ani vovce neměly dvě hlavy… akorát vobčas děda přitáh domů pytel masa, kerý nebylo v kuchařce, estli mi rozumíš, čoveče, taky sebou tahám kvér, jinak by mě příště mohlo potkat něco vo hodně vošklivějšího, než pokousaná ruka.“
Zíral jsem na jeho vrásčitou tvář se skvrnami od zažraného oleje, na chytrá, roztěkaná očka, a nerozuměl.
„O čem mluvíš, proboha?“
„Ptal ses na Dolní Kamenici.“
Žádné komentáře:
Okomentovat