Povídka zaslaná do soutěže Rokle šeré smrti 2008. Jestli někdy vyjde sborník, je otázkou. Každopádně je tato záležitost jakýmsi atmosférickým hororem s existenciálním podtextem (pro intelektuály). Pro ty ostatní: nemilosrdný příběh tří dvojic mladých lidí, svázaných osudovým (osudným) výkladem tarotu, který se vyplní do posledního písmene.
Ukázka:
„To byla ale ukrutná legrace, vole,“ pronesl Dejv ironicky, když se rozcházeli u noční linky autobusu. „Kliďánko vás zase hodím domů,“ nabízel ubrečené Aleně, podpírané zamlklým přítelem. „Dobrý, my se ještě půjdem projít. Je z toho celá špatná.“
„Stejně za to může ta píča,“ mínila Evík o sebevědomé blondýnce, kterou se Lukáš opodál pokoušel přesvědčit, aby krucinál nejezdila na kolej, že se na ni týden těší, apod.
„Drž zobák, krávo! Je sice kapku nóbl, ale vobouvat se do ní nebudeš!“
Čekali, že se Evík urazí, evidentně jí však hrubé zacházení nedělalo vrásky. „Seš vychcánek, Davídku, a taky férovej chlápek. Víš že tě miluju? Pojedem ke mně?“
„Jde pěšky,“ vysvětlil Lukáš nezvyklou činnost své přítelkyně, která se od nich bez rozloučení vzdalovala. Klap, klap, půl třetí ráno, ideální doba na procházky.
„Ste se pohádali,“ pochopil Milan.
„Ne,“ zalhal mu. „Vlastně jsem jí řek´, že mohla být radši zticha,“ doplnil pak. „Ale jinak takhle mizí pořád.“
„Tak dobrou noc.“
Už skoro nemělo smysl pronášet taková přání. Nikomu.
Žádné komentáře:
Okomentovat