Převaděč

V říjnovém čísle časopisu Pevnost vyšla povídka v kabátku městské fantasy. Ukázku z ní jste mohli slyšet na autorském čtení pořádaného Městskou knihovnou v loňském roce.
Ekluzivní ilustraci, kterou v časopise nenajdete, má na svědomí mladá a a talentovaná Renata Žáková.


Není mnoho těch, kteří tuší, že existují i jiné světy, než je ten náš. Exotické světy, ve kterých se můžete stát někým úplně jiným. Stačí jen mít přesně ten správný poměr zoufalství a naděje a k ruce Převaděče, který vám pomůže přes Hranici. Nic ale není zadarmo, a člověk by si měl dobře rozmyslet, po čem touží. Protože už sama cesta je smrtelně nebezpečná, a jen minimum odvážlivců či spíše zoufalců ji zvládne bez úhony. A to, co čeká na Druhé straně, nemusí být přesně to, co si přejete.

Ukázka:

¨

Kluk zalapal po dechu.

Rezavý vítr. Zamrazilo mě. Nedopočítal bych se, kolikrát jsem cítil ten dotek cizího vesmíru na tváři. Zde jsem byl pro své běžence hrdina, dobrodinec.

Některým ta myšlenka vydržela až do cíle.

Otočil jsem si límec kabátu a zvedl ramena.

Hodně štěstí.

Chlapec se zaraženě obrátil: Ty nejdeš?

To není moje práce. Já jsem Převaděč. Spojuju světy a nabízím lidem jiný osud.

Díval se na neznámou pláň, zvlněnou větrem. Ve světle velikých hvězd dohlédl jen pár kroků, dál čekalo neznámo.

Běž, pobídl jsem ho. Nezastavuj se a nevracej.

Dvakrát sklonil hlavu; děkovat nahlas ho nikdo nenaučil.

Viděl jsem, jak utíká kolem bývalých kasáren. V ruinách kvetl morien a dozajista číhaly Hlídky.

Vytáhl jsem dalekohled. Jeho čočky z černého křišťálu dokonale obracely tmu ve světlo, jak se od vojenské techniky čeká.

Chlapec běžel pomalu. Zastavoval se a naslouchal.

Není poslušný, řekl jsem si potichu. První chyba.

Když se přiblížil rozvalinám, ztratil odvahu a začal se ohlížet zpátky. Něco v jeho očích se zlomilo. Možná mu došlo, že je mnohem osamělejší, než si kdy připadal, a že navěky má – na rozdíl od pohádek – mnohem konkrétnější význam.

To všechno jsem znal. Všichni si tím prošli.

Ale ten, kdo pak začal šeptat lítostivé věty, udělal druhou chybu. Hlídky mají dlouhé uši.

Před brankou v kyklopském zdivu chvíli postál. I to by se dalo pochopit. Nebezpečí za ní o sobě dávalo vědět ochromujícím strachem. Ale když ho konečně překonal, měl co nejrychleji pokračovat dál!

Třetí chybou je zvědavost.

Nevyplácí se. Naopak – to za ni se platí.

Za zdí uvidí hromady kostí. A za nimi...