Vrátit zpět

Slovenské nakladatelství Artis Omnis, které má ve své stáji například Juraje Červenáka, v těchto dnech vydalo sbírku povídek českých i slovenských autorů (v češtině), spojenou ústředním tématem - bolestí. Vznikla na popud začínajícího (stejně jako já) slovenského autora Marka E. Pochy, z jehož záměru měl vzejít původně ebook (ale ani o ten zřejmě nepřijdete), ale nakonec pro knihu získal nejen dostatek různorodých textů, ale i příjemně papírovou formu.
Samozřejmostí je i knižní trailer, ukázku z pera J. W. Procházky si můžete přečíst na webu XB-1.

Povídka Vrátit zpět, kterou jsem přispěl, odkazuje na magický realismus, je psána archaizujícím stylem, přestože se odehrává v současnosti (ano, moje signifikantní bezčasí) a vzdává hold autorům, jako byli E. A. Poe, případně J. L. Borges. Přestože v ní neteče proudem krev a nevraždí se chladnou (ani žhavou) zbraní, bolesti hlavního hrdiny, tentokrát spíše psychické, si užijete dosytosti. Doporučuji všem vyznavačům emo.

Oficiální anotace:

Povídky v této knize spojuje jeden ústřední motiv – bolest. Bolest, ať už tělesná nebo duševní, je zároveň ústředním motivem našeho života. Ten se odehrává ve stínu utrpení; ať už tajemně tichého, anebo mučivě burácejícího. Hrdinové příběhů v této knize by o tom mohli vyprávět.
Sám si ty příběhy poslechneš, milý čtenáři, ale jen pod podmínkou, že se odvážíš obrátit list a vstoupit na území, kde krutě vládne bolest a hrůza. Na cestu tě vyprovodí Martin Moudrý, Jiří W. Procházka, Dušan D. Fabian, Hanina Veselá, Marja Holecyová, Milan Petrák, František Jirka, Janko Iša, Anna Šochová, Daniel Tučka a Mark E.Pocha, který knihu taky sestavil.

Ukázka:

 Anna zemřela ráno. Podařilo se u toho nikomu nebýt, takže neproběhly srdceryvné obřady loučení, posledních slov a posledních přání, slibů předem nesplnitelných a labutích přísah pro útěchu duše, bez vysvětlivek pro pozůstalé a doposud mimo jejich chápání; neprošly zástupy příbuzných, ani plačky ze sousedství, dokonce ani moucha nezabzučela, planety nevyběhly ze svých drah a bůh neseslal vidění do přeplněného vlaku v šest padesát pět, jak konstatoval soudní ohledávač, když odkládal telefon, aby si ověřil z linky tísňového volání záznam, nedokončený a vlastně ani nezapočatý hovor z jednosměrného průsečíku pomezí světů.

Málokdo má v úředních záznamech tak přesný čas svého úmrtí. Šest hodin, padesát pět minut.