O blogu

Protože jsem usoudil, že nazrál čas k jisté formě sebeprezentace, vytvořil jsem si tento blog. Nenajdete na něm desítky vtipných, aktuálních a šokujících článků, žádné odkazy na blogerskou komunitu, fotky z dovolené apod. Většina příspěvků se týká literatury, kterou tvořím ve volném čase. Soutěží, sborníků, knih, kde se moje věci objevují a plánů s nimi spojených. Žánrů science fiction, fantasy, hororu, jejich odvozených potomků, ale i toho ostatního, co jsem napsal, co napíšu, co mám rád.

Google Blogger je pro mě dostačující, protože nemusím nic programovat, prostě použiji nějaké schéma a zbude víc času na to, co mě opravdu baví. Jednotlivým příspěvkům jsem kvůli přehlednosti přiřadil zpětně datum, v němž bych je tehdy publikoval. Jinak byl celý blog vytvořen naráz a teprve nyní se mu budu občasně věnovat, dokud bude splňovat svůj účel, nebo se neodhodlám k jiné platformě.

Nebudu tady uvádět žádné životopisy, ani seznamy oblíbených knih a filmů. Kdo má zájem se zeptat, může mě kontaktovat prostřednictvím mailu. Příběhy se podle mě nedělí jen na špatné a dobré. I dobrý příběh můžete vyprávět špatným způsobem. Jaký je rozdíl mezi argentinskou telenovelou a Annou Kareninou, když obé předkládá propletenec milostných vztahů a reflexi soudobé společnosti? Je to mimo jiné v mistrovství autora podat události tak, aby dosáhly až na dno čtenářovy mysli. V úrovni vyjadřování. Ve schopnosti fabulovat. Nikoli v tématu. I brak musíte umět vytvořit s noblesou, jinak místo oddychového čtiva zbyde jen nudný odpad. Psaní je řemeslo, které se naučíte jedině tím, že ho děláte často, pravidelně a poctivě.

Také proto si myslím, že dělit literaturu do škatulek má smysl jen kvůli přehlednosti. Čtu všechno, od klasiky přes mainstream k žánrové tvorbě, protože uznávat např. jenom sci-fi & fantasy mi připadá jako krátkozraký fundamentalismus. Všechny zápletky stojí a padají s mezilidskými vztahy, lhostejno jestli se skrývají pod mimozemským zevnějškem, dračími šupinami nebo tvářemi existenciálních hrdinů.

Čím užší žánr chcete psát, tím víc se musíte naučit o celku. Jestli chcete vědět, jak mají vypadat např. povídky, musíte studovat staré mistry, Čechova, Gogola, Poea, Borgese, Čapka... stejně jako absolventi filmových škol analyzují kinematografické skvosty, jako se studují dějiny umění na výtvarných školách. Pouhý talent a nápad nestačí. Ani Harry Potter se nestal kouzelníkem ze dne na den.

Abych nepsal jen do šuplíku, začal jsem obesílat různé soutěže. První prací, zaslanou do CKČ, jsem obsadil v kategorii mikropovídka místo druhé (Mlok 2008), o rok později taktéž, tentokrát v kategorii dlouhá povídka (Mlok 2009), stejně tak i v roce následujícím (Mlok 2010), v roce 2011 místo páté (Mlok 2011) a druhé za novelu, která součástí sborníku bohužel není. Kromě toho jsem se umístil v několika dalších (Rokle šeré smrti, O stříbřitě lesklý Halmochron, Ježíšku, já chci plamenomet). Povídka Mezi psem a vlkem byla otištěna ve sbírce Žoldnéři fantazie: Tango s upírem, stříbrný Opus 10/12 v Žoldnéři fantazie: Dálnice ke všem čertům. Do budoucna plánuji se věnovat  zejména delším pracem. V uvažování jsou mé oblíbené subžánry urban fantasy, magický realismus, steampunk, kyberpunk a sci-fi velmi blízké budoucnosti.

Daniel Tučka